Haguro (1928)

Základní údaje
Typ	těžký křižník
Třída	Mjókó
Uživatelé	Japonské císařské námořnictvo
Jméno podle	hora Haguro
Objednána	1924
Zahájení stavby	16. března 1925
Spuštěna na vodu	24. března 1928
Uvedena do služby	25. dubna 1929
Osud	potopen, 1945
Takticko-technická data
Výtlak	13 500 t
Délka	201,7 m
Šířka	20,73 m
Ponor	6,32 m
Pohon	4 sestavy parních turbín Kampon 12 kotlů Ro-gó Kanpon šiki 130 000 koní
Rychlost	36 uzlů (67 km/h)
Dosah	8 000 nám. mil (15 000 km) při rychlosti 14 uzlů (26 km/h)
Posádka	773 mužů a důstojníků
Výzbroj	po dokončení: 10× 200 mm (5×2) 6× 120 mm (6×1) 2× 7,7 mm (2×1) 12× torpédomet (4×3)
Letadla	2 × hydroplán
Operační nasazení
Nasazení	Druhá světová válka

Haguro (japonsky 羽黒) byl poslední těžký křižník Japonského císařského námořnictva třídy Mjóko. Dokončen a přijat do služby byl ale jako první ze své třídy 25. dubna 1929.^[1] Byl pojmenován podle hory Haguro v prefektuře Jamagata.

V rámci 5. džunjókan sentai (巡洋艦戦隊 ~ křižníková divize) se zúčastnil bojů druhé světové války v Tichomoří. Na počátku války podporoval japonskou invazi na Filipíny. Během podpory invaze do Nizozemské východní Indie se zúčastnil bitvy v Jávském moři a i následující bitvy u Baweanu. Během operace MO doprovázel letadlové lodě Šókaku a Zuikaku. Během operace MI byl součástí Kondóova svazu, který do bitvy u Midway prakticky nezasáhl. Poté se věnoval eskortním a transportním povinnostem v severozápadním a jihozápadním Tichomoří. V listopadu 1943 byl lehce poškozen během bitvy v zátoce císařovny Augusty. Během bitvy ve Filipínském moři doprovázel Ozawovy letadlové lodě a po torpédování Taihó se na chvíli stal Ozawovou vlajkovou lodí. Během operace Šó-ičigó byl součástí Kuritova Středního svazu – nejprve bez poškození přečkal útoky amerických palubních letadel v Sibuyanském moři a poté se zúčastnil útoku na americké eskortní letadlové lodě u ostrova Samar. Zde byl zasažen jednou pumou, která zasáhla a zablokovala dělovou věž č. 2, a postřelován palubními kulomety amerických letadel. V listopadu 1944 najel na mělčinu a byl odeslán k opravám do Singapuru. V květnu 1945 byl pověřen dopravou zásob do Port Blair na Andamanech, během které byl vypátrán a následně v noci na 16. května potopen britskými torpédoborci.